V minulém příspěvku jsme se zaměřili na daň z nabytí nemovitých věcí při koupi/prodeji nemovité věci, tématem tohoto příspěvku bude daň z nemovitých věcí a daň z příjmu při prodeji nemovité věci v souvislosti s koupi/prodejem nemovité věci.
Daň z nemovitých věcí (do roku 2013 “daň z nemovitostí”) platí každý vlastník nemovité věci. Předmětná daň se platí každoročně. V současnosti není výše této daně u běžných nemovitých věcí nijak vysoká. Daňové přiznání se obvykle podává pouze jednou, a do 31.1. roku, který následuje po roce, v němž byla poplatníkem nabyta nemovitost, přičemž v následujících letech zasílá finanční úřad poplatníkovi daně vypočtenou daň z nemovitých věcí přímo složenkou. Od roku 2017 je možné si nechat zaslat údaje o výši a placení daně z nemovitých věcí e-mailem – k uvedené službě je nutná registrace.
Daň z příjmu při prodeji nemovité věci – prodej nemovité věci představuje příjem a proto podléhá dani z příjmů.
Prodávající je od placení daně osvobozen v případě, že nemovitou věc vlastnil alespoň 5 let před prodejem. Uvedená doba se zkracuje na 2 roky, pokud měl prodávající v nemovité věci bydliště nejméně po dobu 2 let před prodejem. Pokud měl prodávající v nemovité věci své bydliště bezprostředně před prodejem po dobu kratší 2 let a použije-li získané prostředky na uspokojení vlastní bytové potřeby, pak je od placení daně rovněž osvobozen. Pro podnikatele platí, že po celou dobu trvání příslušné lhůty (jak 2, tak i 5 leté), nesmí být nemovitá věc zahrnuta v obchodním majetku.
V případě, že prodávající nesplňuje podmínky pro osvobození předmětné daně, je povinen příjem přiznat a zdanit. Lze přitom uplatnit výdaje proti příjmu z prodeje nemovité věci, což je cena, za kterou prodávající nemovitou věc sám nabyl, náklady spojené s prodejem a daň z nabytí nemovitých věcí. Daň z příjmu při prodeji nemovité věci se přiznává v řádném termínu pro přiznání z daně z příjmu, většinou do konce března následujícího roku po prodeji nemovité věci.
Imrich Bodor, advokátní koncipient
Rabas, advokáti s.r.o.