V našem minulém příspěvku jsme si zodpověděli otázky týkající se zvyšování ceny zájezdu, pomoci v nesnázích a reklamace vad zájezdu. V tomto si něco řekneme k asi nejvýznamnější změně, kterou doznala oblast cestovního ruchu po přijetí nového občanského zákoníku, a tou je zavedení institutu náhrady újmy z narušení dovolené (tzv. náhrada ztráty radosti z dovolené).
Předmětný institut upravuje § 2543 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), dle kterého platí, že při porušení povinnosti, za niž odpovídá, nahradí pořadatel zákazníkovi vedle škody na majetku také újmu za narušení dovolené, zejména byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen. Odstoupením zákazníka od smlouvy o zájezdu nebo uplatněním práv z vady zájezdu, není dotčeno právo zákazníka na předmětnou náhradu.
Zákonná úprava předpokládá splnění dvou podmínek k tomu, aby vzniklo právo zákazníka na náhradu za ztrátu radosti z dovolené. Pořadatel zájezdu musí porušit své povinnosti (resp. nesplnit smlouvou o zájezdu), a zároveň musí jít o tak významné porušení, že v jejich důsledku dojde ke zmaření samotného účelu dovolené.
Určitým vodítkem k rozhodovací praxi soudů může být i judikatura Evropského soudního dvora, který např. ve svém rozhodnutí ze dne 12. 3. 2002, v kauze Simone Leitner proti TUI Deutschland GmbH & Co. KG, C-168/00, J-ESD č. 4/2005, rozhodl následovně: Zákazník má právo na náhradu imateriální újmy v případě, že poskytovatel zájezdu řádně nesplní všechny své povinnosti vyplývající z cestovní smlouvy. Směrnici 90/314/EHS je nutno vykládat eurokonformně v tom smyslu, že za náhradu nemajetkové újmy lze též považovat újmu vyvolanou nesplněním či vadným plněním závazku (ztrátu požitku z dovolené – v důsledku podávaného jídla onemocněla dcera salmonelou a rodiče se o ni museli starat místo toho, aby si užívali klidné dovolené).
Co se týče výše samotné náhrady za ztrátu radosti z dovolené, pak neexistuje žádná závazná tabulka, dle které by bylo možné předmětnou náhradu vypočíst. Určitým vodítkem pro soudy může být tzv. Frankfurtská tabulka, která například uvádí následující případy:
- ubytování v jiném, vzdálenějším objektu, než jaký byl nabízen – sleva 10 – 25 % dle vzdálenosti;
- ubytování ve vzdálenějším objektu, než bylo uvedeno ve smlouvě (např. od pláže) – sleva 5 – 15 %;
- odlišný způsob ubytování místo objednaného (bungalov místo hotelu, jiné poschodí, pokoj bez balkónu, bez výhledu na moře apod.) – sleva 5 – 20 %.
Vzhledem k tomu, že uvedená tabulka není závazná, pouze doporučená, je pak otázka, jaká bude v praxi judikatura vyšších soudů, která určí vodítko pro způsob určování výše náhrady.
Imrich Bodor, advokátní koncipient
Rabas, advokáti s.r.o.
